Ekonomika v jednom kole: Jak budeme žít bez odpadu

26.9.2017

Stát vám zaplatí za to, když si necháte opravit třeba rozbité boty, místo toho, abyste si koupili nové. Co blázníme? Klid, tohle je fakt realita, kterou zavádí švédská vláda. Její cíl je prostý: snížit množství odpadu (a vytvořit nová pracovní místa). Zní to trochu bláznivě, ale tento krok je součástí trendu, o kterém se mluví ve světě stále častěji (a vážněji). Říká se mu cirkulární ekonomika.

Možná jste o ní ještě neslyšeli, ale připravte se, že za pár let to bude naprosto běžné téma. Cirkulární – nebo oběhová - ekonomika je prý nevyhnutelný trend. Jde o to, že v současnosti vytvářejí lidé tolik odpadu a zároveň spotřebovávají tolik přírodních zdrojů, že se to nedá dlouhodobě udržet. Připočtěme si k tomu ještě růst počtu lidí na planetě – a varovné světlo se může rozblikat naplno. „Poptávka po materiálech v globální ekonomice by mohla během dalších 15 let vzrůst o dalších 50 procent,“ uvedla před časem evropská poslankyně Simona Bonafé. Jediné řešení, jak takový vývoj zastavit, je méně vyhazovat a lépe využívat to, co už máme.


HoppyGo blog boty

Nejde zdaleka jen o naše staré boty nebo kolo. Nejvíc odpadu vzniká v průmyslu. Na co dříve upozorňovali jen ekologové, vidí dnes i sami podnikatelé. Někteří z nich si dobře uvědomují, že odpad může být cennou surovinou a byznys s ním v posledních letech vytrvale roste. Jsou tu jednak firmy, které se chlubí tím, že po nich nezůstává téměř žádný odpad (to je třeba Lego, které už dnes recykluje 90 procent svého odpadu a chce se dostat na plných sto procent). Vznikají ale také nové společnosti, které se odpadem „živí“. Například česká firma Flexibau vytváří z použitých nápojových kartonů nový stavební materiál. Ukazuje tak, co to je cirkulární ekonomika. „Nic není odpad, všechno se dá dál využít,“ zní vysvětlení ve zkratce. Tohle téma se začíná objevovat už i v Česku, kde o něm povědomí šíří například Institut cirkulární ekonomiky.



Jde ruku v ruce s trendem zero waste i sdílenou ekonomikou. Proč si pořizovat třeba novou vrtačku, když ji beztak použijete nejvýš pár minut (za celou dobu, co ji budete mít!). Stačí si ji vypůjčit a člověk tak ušetří nejen svoje peníze, ale i suroviny a životní prostředí. Začínají se objevovat i možnosti půjčení oblečení nebo třeba trendy drahých kabelek, se kterými se člověk chce jen jednou za čas blýsknout v takzvané „lepší“ společnosti.

Snižování spotřeby a s tím souvisejícího odpadu (při každé výrobě vzniká odpad a spotřebovávají se zdroje) navíc dnes výrazně usnadňují moderní technologie a chytré telefony. Díky nim se naplno rozjíždí sdílená ekonomika. Stačí se podívat třeba na dopravu: K čemu vlastnit auto, když jej člověk potřebuje jen občas a dá se snadno půjčit? Zároveň ti, kteří auto mají, ho můžou dnes využívat mnohem efektivněji. V dobu, kdy by stálo bez užitku na ulici, ho mohou půjčit někomu jinému. Vydělají a pomůžou ostatním. To přeci dává smysl.

Podle stoupenců oběhové ekonomiky bude přibývat společností, které budou své zboží lidem spíše pronajímat, nebo poskytovat jako službu. To je bude současně motivovat k tomu, aby své výrobky dělali skutečně kvalitně tak, aby vydržely dlouho. Dnes se bohužel ještě často vidí opačný přístup: špatná kvalita je pro výrobce výhodná: čím dřív se věc rozbije, tím dřív si člověk musí koupit novou. A spotřeba roste. Jenže odpady také. Nebo se objeví víc příkladů podobných tomu švédskému a místo do koše zamíříme s rozbitými věcmi nejdřív někam do opravny. Nad tím, co a proč vyhazujeme, se ale můžeme zamyslet už teď.