Na co peníze? Bude stačit důvěra!

21.11.2017

Mladá generace přestává důvěřovat institucím, místo toho raději věří jednotlivcům, i když to jsou cizí lidé. Jakou roli v tom hrají technologie a proč se začíná mluvit o ekonomice důvěry?


Když byly Rachel Botsmanové asi čtyři nebo pět let, domluvili si její rodiče paní na hlídání. Jmenovala se Doreen a měla skvělé reference. Přeci jen – člověk chce vědět, komu svěří své dítě. Doreen s nimi bydlela skoro rok. Pak ale najednou odešla. „Řekla mým rodičům, že jí zemřel strýc, ukázalo se ale, že vykradla banku!“ vypráví v rozhovoru pro web The Age Botsmanová. Sama se dnes věnuje otázkám důvěry a stará rodinná příhoda podle ní dokládá, že její rodiče měli málo informací, když se rozhodovali, komu dají důvěru a svěří malou Rachel.


Od té doby už uplynulo mnoho let, ale pro Rachel je téma důvěry aktuální i dnes. Přednáší o něm na Oxfordu a nedávno vydala knihu Who Can You Trust?. Sama je přesvědčená, že (západní) společnost vstupuje do nové éry důvěry. Úzce to souvisí s rozvojem sdílené ekonomiky, která je podle Botsmanové založena právě na důvěře mezi lidmi.


„Tajemství úspěchu projektů, jako je Airbnb, nejsou technologie ani peníze. Klíč k úspěchu je v síle technologií, které dokážou vytvářet důvěru mezi lidmi, již se neznají,“ říká v jedné ze svých přednášek na TedTalks. Služby sdílené ekonomiky jsou vystavěny na mezilidských vztazích, a konkurují tak běžnému tržnímu prostředí „prázdných transakcí“. Zatímco si i neznámí lidé díky moderním technologiím víc důvěřují a nechávají spát cizí lidi ve svých postelích, půjčují si navzájem auta nebo třeba usedají do aut k cizincům a vydávají se s nimi na dlouhé cesty se spolujízdou, důvěra ve velké tradiční instituce, jako jsou například banky nebo mezinárodní koncerny, upadá.



„Ironií je, že se nyní vracíme ke starým tržním principům a spolupráci mezi jednotlivci,“ připomíná Botsmanová doby, kdy si lidé v rámci menších společenství jako třeba na venkově běžně vypomáhali a sdíleli své statky nebo i dovednosti.


Důvodem, proč se tento návrat a posilování mezilidské důvěry objevuje právě nyní, je podle Botsmanové v tom, že každý nový technologický pokrok zvyšuje efektivitu, usnadňuje sdílení a umožňuje snadno získat přehled o reputaci ostatních. A právě na tom čím dál víc záleží. „Reputace bude nejdůležitějším aktivem,“ tvrdí výzkumnice. Za pár let by podle ní mohla naše pověst hrát ještě větší roli než to, kolik máme peněz. Jinými slovy: byt nebo auto půjčíte tomu, kdo vám ho v pořádku vrátí, i když zaplatí méně než ten, kdo má špatnou reputaci. „Věřím, že reputace bude měnou, která bude ve 21. století důležitější než naše úvěrová historie,“ tvrdí Botsmanová. Jako příklad uvádí fakt, že zatímco lidé klidně opouštějí hotelové pokoje plné nepořádku nebo si „přibalí“ hotelový ručník do kufru, v domě nebo bytě pronajatém například přes Airbnb si něco takového většinou nedovolí. Na jejich hodnocení jim totiž záleží. Podobně to funguje i s ostatními službami, jako je třeba sdílení aut.


Zkušenosti z internetového prostředí se navíc mohou prolínat i do reálného světa a virtuální důvěra bude podle Botsmanové měnit způsob, jak důvěřujeme ostatním tváří v tvář. Podle studie výzkumného centra PEW aktivní uživatelé Facebooku třikrát víc než lidé, kteří neužívají internet, věří, že většina lidí je důvěryhodná.


A právě proto, že reputace je srdcem sdílené ekonomiky, hovoří citovaná autorka raději o ekonomice důvěry, která se právě rozjíždí a která se dá snadno vyzkoušet i u nás, třeba s HoppyGo.